O kokosovém oleji: Na rovinu

16. 05. 2024

ÚVODEM

Kosovému oleji se jako ideálnímu zdroji tuku v poslední době dostává stejné, ne-li větší pozornosti, než se dostávalo ve svých dobách, tak často omílanému extra panenskému olivovému oleji. Převážně na internetových stránkách zabývajících se výživou, v subjektivně psaných článcích bez jakýchkoliv zdrojů, v textech jen slepě kopírujících zahraniční publikace a v PR pseudo-odborných článcích tvořených na zakázku, se můžete dozvědět o celé škále velmi pozitivních – až zázračných - účincích kokosového oleje (jako celku i z hlediska mikroživin a mastných kyselin v něm obsažených) na lidský organismus. Pomalým tempem se mu daří získat si statut „superpotravina“.  Následující článek vám sice stručně, zato ale zcela objektivně a otevřeně představí základní informace, které byste o kokosovém oleji měli znát; nebude založen na subjektivní interpretaci zdrojů a bude vycházet pouze z dostupných a relevantních studií. Předem bych chtěl poznamenat, že se text zabývá výlučně různými druhy kokosového oleje, a ne celou řadou dalších surovin z kokosového ořechu pocházejících - jako je například strouhaný kokos, kokosové mléko, kokosová mouka apod., které se vyznačují zcela odlišnými vlastnostmi a účinky na lidský organismus. Kokosový ořech samotný, je totiž do jisté míry na mikroživiny velmi bohatou plodinou.

Základní informace

Surovinou, ze které se kokosový olej vyrábí je tzv. kopra, což je sušená dužina jader z kokosového ořechu; popřípadě se vyrábí přímo z čerstvé kokosové dužiny či z kokosového mléka (existují desítky různých druhů a postupů pěstování, sběru a zpracování kosového ořechu za účelem získání kokosového oleje – v článku budou zmíněny především ty základní). Kokosový ořech pochází z Kokosovníku ořechoplodého (Cocos nucifera), který se poté dělí na několik dalších druhů. I přes svůj název není kokosový ořech (stejně jako třeba vlašský ořech) ořechem, nýbrž tzv. peckovicí, mezi které se řadí kupříkladu i vlašský ořech. Kokosový ořech zraje někdy i něco málo přes jeden rok a k výrobě jednoho kila kopry je potřeba okolo pěti ořechů, v závislosti na druhu kokosovníku.

 

Výroba kosového oleje

Kopru z kokosových ořechů lze získat několika způsoby, mezi hlavní patří sušení na slunci, ve speciální sušící peci nebo pomocí solární sušičky. Už zde přichází první aspekt, který udává kvalitu výsledného produktu. Jednou z nejvhodnějších forem je sušení pomocí solárních pecí. Sušením na slunci je totiž produkt často vystaven vlivu částic, nečistot a mikroorganismů z ovzduší a okolí. V sušících pecích je poté produkt mnohdy kontaminován prokazatelně karcinogenními látkami. Důležitým faktorem jakékoliv formy zpracování je také správná zralost kokosového ořechu, mnohdy jsou - ať už z neznalosti, či za účelem obdržení většího zisku -  kokosy sbírány moc brzy, což také velmi (nepříznivě) ovlivňuje výslednou kvalitu produktu.

Nejběžnějším způsobem zpracování kopry je tzv. suchá metoda. Touto metodou prochází surovina velmi vysokými teplotami a rafinací (někdy je tento typ oleje relativně nepřesně označovaný jako rafinovaný, popřípadě RBD - Refined – rafinovaný, Bleached – bělený a Deodorized – parfémovaný), čímž se chemicky, mechanicky a tepelně zbavuje kopra nežádoucích látek. Tento postup je sice finančně a časově nenáročný, avšak k surovině extrémně nešetrný, důležité mikroživiny (především antioxidanty, které jsou jednou z nejvýznamnějších složek kokosového oleje) jsou prakticky eliminovány a celková kvalita výsledného oleje je minimální. I přesto, že je tento postup zpracování kopry neustále inovován, ani zdaleka nedosahuje konečná surovina kvalitě oleje zpracovaného šetrnými metodami.

Mezi ony šetrnější metody patří suchá a mokrá metoda zpracování kokosové dužiny formou lisování a filtrace za nízkých nebo lehce vyšších teplot (z hlediska co nejvyššího obsahu antioxidantů je překvapivě efektivnější zpracování za lehce vyšších teplot). Rozdíl mezi suchou a mokrou metodou je v tom, že při suché, se dužina nejprve suší při vyšších teplotách okolo 35 stupňů Celsia. Při mokré metodě se lisuje a filtruje (popřípadě jsou voleny přírodní metody jako fermentace) rovnou čerstvá kokosová dužina, aniž by byla několik hodin sušena. Dalším důležitým faktorem je to, že na rozdíl od rafinovaného kokosového oleje má panenský až 10x vyšší obsah volných mastných kyselin. Obecně je však složení obou olejů z hlediska mastných kyselin velmi podobné. Hned v úvodu, bych také rád vyvrátil jeden z mýtů, který velice rádi šíří potravinářské firmy, popřípadě pochybné internetové stránky a samozvaní odborníci. Kokosový tuk obecně má velmi malé až zanedbatelné koncentrace stopových prvků a vitamíny jsou v něm obsaženy prakticky nulově. Z tohoto hlediska, se tedy za „superpotravinu“ kokosový tuk považovat opravdu nedá. Jedním z možných faktorů podporující statut „superpotraviny“ je možná jeho obsah antioxidantů.

 

Dosud prokázaná fakta o kokosovém oleji a několik zajímavostí o kokosovém ořechu

1. Kokosový olej (všechny typy olejů: panenský, rafinovaný, hydrogenovaný i částečně hydrogenovaný) zvyšuje celkový cholesterol (čili obě frakce - LDL i HDL)

2. Drtivá většina studií hovořících ve prospěch kokosového oleje byla dosud provedena pouze in-vitro, na zvířatech, nebo byly zkoumány rozličné klinické faktory u velmi specifických populací a skupin, které kokosový olej pravidelně konzumují (Malajsie, Indonésie…) – což je sama o sobě dosti zavádějící a nepřesná metoda s nespočtem proměnných

3. Nikdy nebyly nikým prokázány jakékoliv pozitivní účinky kokosového oleje na (prevenci, etiologii patogenezi, decursus morbi…) Alzheimerovu nemoc, kardiovaskulární, degenerativní, infekční, bakteriální, neurologické, autoimunitní ani žádné jiné typy onemocnění.

4. Neexistují klinické studie ani jiné relevantní výzkumy, které by indikovaly jakákoliv pozitiva podávání kokosového oleje u pacientů s nádorovým onemocněním nebo u jedinců, kteří absolvovali chemoterapii, radioterapii či další metodu léčby karcinomů (výjimku tvoří jedna relativně průkazná studie u žen s rakovinou prsu – testované skupině byl během chemoterapeutické léčby podáván panenský kokosový olej a bylo zaznamenáno signifikantní zlepšení obecné kvality života)

5. Kokosový olej není navzdory obecnému přesvědčení tím nejvíce vhodným tukem na smažení nebo fritování (popřípadě pro tepelné úpravy za velmi vysokých teplot)

6. Pokud se jej rozhodnete používat k výše zmíněným tepelným úpravám, je mnohem vhodnější používat rafinovaný kokosový olej než olej panenský

7. Pěstování kokosovníku ořechoplodého je mnohonásobně ekologicky šetrnější (je dokonce jednou z nejvíce ekologicky šetrných plodin ze kterých se vyrábí tuk pro potravinářský průmysl), než pěstování valné většiny rostlin, ze kterých se získávají rostlinné oleje – jako je například palma olejná, sója luštinatá nebo slunečnice

8. Smutným faktem je, že při sběru a zpracování podstatné části kokosových ořechů, by se mohly tamní pracovní podmínky v západní civilizaci považovat bez nadsázky za otrocké

9. Neexistují jakékoliv prokázané korelace mezi kokosovým olejem a jeho pozitivním vlivem na úbytek tukové tkáně

10. Vzhledem k interakcím kokosového oleje s cholesterolem a obsahu MCT je do značné míry velmi vhodným/jedním z nejvhodnějších zdrojů tuků pro silové sportovce a silově-vytrvalostní atlety

11. Zcela jistě není vhodným zdrojem tuků pro nesportující veřejnost, osoby s kardiovaskulárními nemocemi, osoby trpící nadváhou nebo pro ty, kterým byl diagnostikován Diabetes mellitus

 

Závěrem

V internetovém věku je velmi lehké podlehnout nepravdám a tlaku okolí. Tradiční přísloví, že stokrát vyslovená lež se stává pravdou v případě problematiky kokosového oleje opravdu platí. Nikdy nemůžeme vyloučit, že se - ať už nějakým způsobem podložená či absolutně nepodložená - tvrzení o kokosovém oleji potvrdí. Pokud se však budeme držet dostupných exaktních metod a důkazů, zjistíme, že kokosový olej prozatím zůstává pouze obyčejným „exotickým“ rostlinným olejem, pro širokou veřejnost dosti nevhodným.